VARHANY KOSTELA NAROZENÍ PÁNĚ PRAŽSKÉ LORETY 

Nástrojová část varhan se však poněkud vymyká zvyklostem, podle nichž králičtí varhanáři své nástroje koncipovali. Je to především uspořádání strojů do těchto skříní, které je na tomto nástroji jedinečné a u jiných králických varhan nemá obdoby. Pokud byl hlavní stroj dělen do dvou skříní, obsahovala jedna skříň všechny tóny C,D,E,Fis, Gis a B, druhá skříň pak tóny Cis,Dis,F,G,A a H. Toto řešení je z akustických hledisek velmi efektní a jde vlastně o prototyp jakési "barokní stereofonie", kdy posluchač měl při poslechu v kostele pocit, že hraje celá zadní stěna chrámu. U dvouskříňového nebo trojskříňového řešení se především od 2.poloviny 18.století do jedné skříně umísťoval kompletní hlavní stroj, do druhé pak stroj pedálu (u trojskříňového řešení s pozitivem v zábradlí), případně ještě stroj pozitivu (u varhan
dvouskříňových). U varhan pražské Lorety levá skříň (při pohledu od oltáře) obsahuje pouze diskantovou část všech rejstříků obou manuálů v tónovém rozsahu cis1 až c3. V pravé skříni jsou pak umístěny všechny manuálové hlasy v basovém rozsahu (C až c1). Uvnitř levé skříně jsou tedy samé malé píšťaly, zatímco pravá obsahuje jen píšťaly velké. Aby bylo možno sestavit symetricky uspořádaný prospekt, musel varhanář volit kuriózní dělení stroje pedálu. Prospekt levé skříně je sestaven z píšťal hlasů Principalbass 8 a Superoctavbass 4 (pedál) a v prospektu pravé skříně je osazen Principal 8 a Octava 4 z hlavního stroje. Dřevěné hlasy pedálu jsou pak postaveny každý samostatně - Subbass 16 v levé skříni a Octavbass 8 v pravé. Další zvláštností loretánských varhan je, že téměř celý píšťalový fond je cínový, včetně Copul v pozitivu. Dřevěné jsou pouze již zmíněné pedálové hlasy Subbass 16 a Octavbass 8 a největší píšťaly tónů C osmistopých principálů - tedy Principalu 8 z hlavního stroje a Principalbassu 8 z pedálu. Tyto píšťaly stojí těsně za prospektem nejvyšších píšťalových věží, přičemž největšími prospektovými píšťalami těchto věží jsou tóny D z obou zmíněných principálových hlasů.
Loretánské varhany mají celkem 1076 píšťal, z toho pouze 38 dřevěných. Nástroj je v současné době takto hlasově obsazen:

V literatuře (V.Němec: Pražské varhany, 1944) je z minulosti zmiňován ještě pedálový jazýčkový hlas v poloze 16. Při organologickém průzkumu před posledním restaurováním varhan se však jeho původ ukázal být sporným, proto nebyl při restaurování nástroje obnoven. Zachován ale zůstal nepůvodní hlas Viola di Gamba 8 z pozitivu, protože je zvukově velmi zdařilý, sestavený z velmi kvalitních cínových kónických píšťal. Kromě toho bylo přihlédnuto k jeho uplatnění při používání varhan pro liturgické účely.
Loretánské varhany jsou opatřeny tzv.lomenou basovou oktávou, jejíž podstata spočívá ve vynechání spodních tónů Cis a Dis. Basová linie měla v české hudbě 18.století převážně doprovodnou funkci a ukázalo se, že uvedené tóny jsou používány jen výjimečně. To vedlo k myšlence ušetřit materiál a nemalé finanční náklady za téměř nepoužívané velké píšťaly. Aby však nevznikly mezi klávesami mezery, bylo nutné je poněkud přeskupit. V lomené oktávě jsou klávesy uspořádány takto: Fis Gis D E B C F G A H c...a dále běžně chromaticky do c3.
Lomená oktáva je v Čechách poměrně vzácná, častěji se u našich nástrojů setkáváme s tzv. krátkou oktávou, v níž jsou vynechány ještě tóny Fis a Gis. Na našem území mají ze známějších nástrojů lomenou oktávu ještě oboje varhany kláštera v Kladrubech u Stříbra (menší byly přeneseny do kostela ve Skapcích, odkud se nakonec dostaly až do kostela Všech
svatých na Pražském hradě), v Dobřenicích u Hradce Králové, v pražském kostele sv.Šimona a Judy, v Dobré Vodě u Č.Budějovic a nástroje, které na našem území postavili rakouští varhanáři (Drnholec, Valtice,...), přičemž za kuriózní lze považovat uplatnění lomené oktávy i v pedálu u varhan farního kostela v Drnholci nebo u malého pozitivu rakouského původu ve filiálním kostele v Sedle u Nové Bystřice. Nově byla lomená oktáva zavedena také u varhan pražského křížovnického kostela sv.Františka Serafínského, které restauroval Dušan Doubek z Jihlavy. Restaurátor zde vycházel ze skutečnosti, že se ve vzdušnicích nacházely ventily pro tóny lomené oktávy. Protože je na kůru kostela Narození Páně v pražské Loretě málo místa, bylo nezbytné volit také svérázné řešení měchové soustavy. Dva mohutné čerpací klínové měchy pro dvě osoby byly spolu se zásobníkem umístěny do podkroví severního ambitu. Vzduch je do varhan přiváděn více než 10 m dlouhým dřevěným kanálem vedeným pod podlahou horního patra ambitu. Ten vystupuje na povrch za pravou varhanní skříní, v jejímž podstavci se dále větví k jednotlivým strojům a vzdušnicícm. Protože kalkanti (šlapači měchů) neměli přehled o dění v kostele, musel jim varhaník udělovat pokyny zvláštním zvonkem, jehož táhlo bylo umístěno na hracím stole varhan.
Loretánské varhany byly v minulosti několikrát pozměneny. Nejzávažnější zásahy byly učiněny až v 60.letech našeho století, kdy byly do prostoru výklenku okna za pravou varhanní skříní umístěny pneumatické vzdušnice s novými rejstříky. Celá dostavba byla ukryta za masívní dřevěný paravan, jehož výšku nejdelší píšťaly přesto přečnívaly, takže byl závažně narušen i vzhled nástroje. Přístavba nových hlasů byla cílena především k rozšíření možností loretánských varhan jako koncertního nástroje, protože kostel měl být tehdy využíván hlavně ke koncertním účelům.
Ve srovnání s těmito závažnými zásahy lze hodnotit jako celkem nepodstatné ještě o něco dřívější přeladění a přejmenování hlasu Bifara 8 na Principal diskant 8. Tento zásah zjevně vyplynul z nepochopení funkce výchvěvné principálové řady a je velmi lehce napravitelný... V roce 1993 dokončil Vladimír Šlajch pietní restaurování loretánských varhan. Nástroj byl petrifikován (ošetřen proti červotoči), byly odstraněny novodobé přístavby a dispozice byla uvedena do nejstarší historicky doložené podoby (s výjimkou zachování hlasu Viola di Gamba 8 v pozitivu). Varhany byly přeladěny na historické nerovnoměrné ladění Werckmeister III. Svojí podstatou tedy plně vyhovují interpretaci hudby 17. a 18. století a jsou také zcela plnohodnotným liturgickým nástrojem za předpokladu, že varhaník je schopen akceptovat specifika památných varhan a přizpůsobit jim pojetí liturgické hry (volba vhodných tónin pro doprovod písní, atd...).
Dnes jsou loretánské varhany využívány jak k liturgickým, tak koncertním účelům. Jejich zvuk byl již několikrát zachycen na nahrávkách Českého rozhlasu a CD nejrůznějších hudebních vydavatelství. Nástroj je stále častěji středem pozornosti i zahraničních varhaníků a patří k velmi cenným a právem obdivovaným památkám českého varhanářství. V poslední době je také využíván pro studijní a výukové účely katedrou klávesových nástrojů pražské Akademie múzických umění.

Prameny:
Dr.Vladimír Němec: Pražské varhany (Praha, 1944)
Prof.Jiří Sehnal: Dějiny varhan v kostele P.Marie Sněžné v Olomouci (Časopis Moravského muzea - Acta musei moraviae, Brno, 1966)
Jan Tomíček: Otazníky nad varhanami, varhanářská manufaktura ve východočeských Králíkách (pořad Českého rozhlasu 3 - Vltava, Praha, 1999)
Československý hudební slovník (Praha, 1963)
*) V roce 2005 bylo dokončeno restaurování malých jednomanuálových varhan v kostele sv.Barbory (hřbitovní kostel) v Polné (okr.Jihlava), které provedl Rudolf Valenta ze Zbraslavi. Podle jeho zjištění tyto varhany původně v kostele sv.Barbory v Polné nestály a byly sem přeneseny někdy v průběhu 18.století z nezjištěného místa. Po odstranění veškerých sporných pozdních zásahů (včetně zásahů do vzhledu) se ukázalo, že nástroj vykazuje velmi mnoho znaků shodných se zmíněnými pracemi Leopolda Spiegela (Manětín, Valeč) a že jde pravděpodobně o další velmi zajímavou práci tohoto varhanáře. Při zapojení hodně „bujné“ fantazie vyvstává otázka, zda by náhodou nemohlo jít o původní loretánské varhany (!?!?!?!?)
Radek Rejšek

Ředitelé kůru a varhaníci, kteří působili v pražské Loretě:

1679-1681 - Matěj Kupeček
? - 1681 - Václav Reisenzahn
1681-1684 - František Ridiger
kol.1701 - Jan Kryštof Karel Gayer
kol.1712 - Jakub Trenský
1720-1737 - Jan Antonín Tadeáš Görbig
kol.1737 - Antonín Gräbner
? - Antonín Grimp
? - 1768 - Emanuel Vraždil
1741-1758 - Emanuel Mořic Taubner
1791 - ? - František Strobach
1847 - ? - Jan Follberger
1882 - ? - Bedřich Follberger
kol.1890 - ?? Janda
? - 1891 - Václav Kačaba
1909-1913 - Adolf Cmíral - významný český hudební pedagog, muzikolog a skladatel, též varhaník v bazilice Nanebevzetí P.Marie na Strahově a u sv.Tomáše na Malé Straně
1914-1919 - Pavel Dědeček - dirigent, houslista a varhaník. Působil jako violista na kůru katedrály sv.Víta, jako koncertní mistr a později dirigent orchestru divadla v Brně, v letech 1917-1919 jako dirigent České filharmonie, vyučoval na pražské konzervatoři a později též AMU, v letech 1945-1946 byl ředitelem opery v Plzni.
1925-1948 - Josef Kuchinka st., člen orchestru Národního divadla v Praze
? - 1948 - Josef Kuchinka ml., významný český dirigent, sbormistr ostravské opery, od r.1960 dirigent orchestru Národního divadla v Praze
*
1948 - V Loretě je zastaven církevní provoz, řeholníci byli vyhnáni a internováni a komplex byl zestátněn. Později byl předán Muzeu hl.města Prahy, které kostela využívalo především
ke koncertní činnosti. V 60.letech do osudu varhan zasáhl dr.Ladislav Vachulka, muzikolog, pedagog a varhaník, který inicioval již výše zmíněné úpravy nástroje. S odstupem času musíme tyto zásahy hodnotit nepříliš kladně, přestože v době jejich realizace byly chápány jako progresívní metoda restaurování památných varhan.
*
1991 - Loretánský komplex vrácen Řádu Menších bratří kapucínů
1991-1993 - Varhany byly rozebrány a restaurovány (provedl Vladimír Šlajch, přední český restaurátor historických varhan).
Varhaníci, kteří po r.1990 působili a působí po r.1993:
Marek Valášek - dirigent, sbormistr a pedagog, varhaník kostela P.Marie Andělské
Josef Klener - varhaník kostelů P.Marie Pomocné a sv.Kajetána a P.Marie Andělské (do r. 2005)
Drahomíra Chvátalová (1993-1996)
Irena Kosíková (1995-1996)
Radek Rejšek - hudební publicista
Kamil Novák (2002-2004)
Alena Michálková (od 2004)
Vít Janata (od 2005)