Dopis varhaníkům – opravíme varhany u sv. Anny?

Milé všeobecné varhanictvo,

obracím se na Vás s následující výzvou. Nedaleko Strakonic leží jedno z neuvěřitelně krásných míst, které téměř hmatatelně vyzařuje oduševnělou energii a jehož návštěva je balzámem na duši a nezapomenutelným zážitkem. Je to barokní poutní areál s kostelíkem sv. Anny nedaleko obce Kraselov. Když si na mapě najdete Katovice u Strakonic, pátrejte jižním směrem, až toto místo najdete. Kousek vedle narazíte na obec Lhota u sv. Anny a zmíněné poutní místo leží zhruba na spojnici Kraselova a Lhoty u sv. Anny. Na kůru půvabného centrálně koncipovaného kostelíka se nachází mechanické varhany postavené jako op. 80 firmy Rejna + Černý. Při poslední návštěvě jsem objevil tužkou napsaný nápis hlásající, že nástroj byl zhotoven v r. 1897. Varhany mají 1 manuál a 8 rejstříků (6 + 2). Už asi 30 let je údajně nikdo neslyšel hrát a jelikož knězem v Katovicích, odkud je Kraselov spravován, byl jmenován P. Petr Misař, jehož již delší dobu znám především z působení v Nové Bystřici a kostelech tzv. České Kanady, nemohl jsem odmítnout jeho prosbu v tom smyslu, zda by bylo možné tč. němé varhany rozehrát.

Všechno vypadalo velmi jednoduše, ALE: Požádal jsem varhanáře p. M. Hegera z Hořovic, aby nástroj prohlédl a zhotovil elektrický ventilátor, protože bez tohoto opatření si na varhany nejen nikdo nezahraje bez asistence druhých, ale práce všeho druhu jsou na takovém nástroji podstatně obtížnější. Při té příležitosti jsme zjistili velmi závažné skutečnosti: Varhany ve své původní podobě na kůru kostela sv. Anny nemohly stát a s největší pravděpodobností jde o dřívější nástroj obecního kostela v Kraselově (dnes je tam nehrající pneumatický Tuček). O tom svědčí velmi brutálně vyříznutý podstavec původní skříně a ve vztahu k současnému umístění zcela disproporční řešení mechaniky, vzduchového hospodářství atd. P. Heger dospěl k závěru, že takto upravené varhany zřejmě nikdy nemohly pořádně hrát, pokud vůbec někdy hrály…(!) Při té příležitosti navrhl koncepci jejich přestavby do podoby, v níž by hrát mohly. Zdůrazňuji, že zmíněné skutečnosti byly zjistitelné až po rozebrání nástroje, které jsem z velké části provedl v létě s Alenkou Michálkovou.

Původně jsem P. Misařovi slíbil, že nástroj bude hrát do svátku sv. Anny v r. 2009. Dnes je jasné, že tomu tak nebude a P. Misař naštěstí tuto informaci přijal „sportovně“. Do akce jsem šel s úmyslem pomoci P. Misařovi a tomuto nádhernému poutnímu místu, jakých je u nás opravdu málo. Považte sami: nádherná pošumavská příroda kolem, téměř absolutní ticho místa, kam je od civilizace relativně daleko, ambity s obytnou částí (!!!! – fantastická představa zde strávených dní při rekolekcích, soukromých exerciciích, ničím neomezeném muzicírování a podobně), možnost hraní v kteroukoliv denní i noční dobu, nádherná věž se dvěma renesančními zvony, atd.… Řekl jsem si, že peníze za tuto práci nechci a že finanční úhrada přichází v úvahu pouze za předpokladu mimořádných investic, které by bylo z normálního příjmu náročné utáhnout.

Dovoluji si předložit návrh, zda by varhanictvo uvítalo myšlenku strávit v obytných prostorách ambitů tohoto úžasného poutního místa (jsou zde 2 místnosti zatím bez jakéhokoliv nábytku a zařízení, takže to znamená vzít si sebou karimatku a spacák) v teplejším období několik dní a ujmout se těchto varhan formou jakési brigády rozložené na etapy (byť třeba na několik let) s tím, že odměnou za úsilí bude hrající nástroj v kostele, který má velmi mnoho „nej“… Samozřejmě, že bude nutné vykonávat i jednodenní výjezdy (ráno tam, večer zpět), aby práce nějak postupovaly i mimo „sezónu“…

Současná situace: nástroj je „vyprázdněn“, silně znečištěné píšťaly jsou uložené na oratořích kostela. Podle vyjádření p. Hegera jde o krásně řemeslně provedené píšťaly z vynikajícího materiálu (cín s velikým podílem olova), které v optimálních podmínkách musí hrát naprosto parádně (jsem téhož názoru).

Nyní zbývá už jen maličkost: rozebrat zbytek velmi „zbastlené“ skříně, celý stroj manuálu s hracím stolem přemístit cca o 70 cm k zábradlí kůru s tím, že do vzniklé mezery mezi stroj manuálu a pedálu bude umístěno nové a vyhovující vzduchové hospodářství (pedál byl odjakživa samostatný, takže nepůjde o zásah v rozporu s památkářskou etikou – ostatně, odstranění dnes již neexistujícího postamentu bylo zásahem výrazně drsnějším). Pak bude nutné vyzdvihnout vzdušnici manuálu do výšky a totálně přeorganizovat mechaniku, která je volně položena (!!) na podlaze, ale protože vzdušnice je nyní nad ní asi 30 cm vysoko, je naprosto neopravitelná, protože se k ní nikdo nedostane. Pak se musí opravit obě vzdušnice (vyčistit, promazat vedení kuželek grafitem, dotěsnit apod.). Dále se musí vzdušnice uložit do definitivní polohy na definitivní místo, ale až poté, co bude kompletně hotovo uspořádání mechaniky (to bude „makačka na bednu“…!!). Pak se asi začnou čistit a ošetřovat píšťaly. A tak dále, a tak dále…

S Boží pomocí to však zvládneme, nebo ne? Ty varhany a to místo za to stojí! Kdy se tam pojedeme společně podívat??

Všechny moc zdraví Radek Rejšek.