Jarní putování po varhanách 2010 

Rok se s rokem sešel, opět tu bylo jaro a s ním na varhaníky přišla neodolatelná chuť prošmejdit nějaký ten kůr. Proto se již počtvrté uskutečnilo jarní varhanické putování. Tentokrát jsme zamířili do kraje mistra Boka - okolí Žlutic (region na pomezí Karlovarského, Plzeňského a Středočeského kraje).

Vše začalo v pátek 23. dubna na svátek sv. Vojtěcha. Jako první jsme navštívili kostel sv. Petra a Pavla v Peruci, v místě, kde se pod prastarým dubem údajně potkal kníže Oldřich s Boženou. Na místním kůru stojí mechanický nástroj z roku 1763 od Johanna Ignáce Schmidta. Má dva manuály, 12 rejstříků a zajímavostí je náznak korunního stroje. Zvuk můžete posoudit sami v ukázce.

Poté jsme zamířili na faru do Jesenice, kde jsme se rychle ubytovali, a večer jsme ještě vyrazili za pozoruhodným nástrojem do Kralovic. Ve zdejším kostele sv. Petra a Pavla totiž stojí mechanický nástroj z roku 1668 od Johanna Heinricha Mundta, stavitele varhan týnského chrámu. Varhany mají jeden manuál, 12 rejstříků, byly však necitlivě zrestaurovány družstvem Igra. Posuďte sami.

Druhý den ráno jsme varhanní putování zahájili prohlídkou nástroje ve hřbitovním kostele sv. Barbory v Manětíně. Jednomanuálové mechanické varhany s 10 rejstříky postavil v roce 1721 Leopold Spiegel, dochovaly se jen s minimálními změnami. V současné době ale nejsou v dobrém stavu. V Manětíne jsme si vyzkoušeli také funkci kalkantů, neboť jediným zdrojem vzduchu do varhan je dvojice klínových měchů, které se musí zdvihat pomocí pák a lan. Zde si můžete varhany poslechnout.

V Manětíně stojí ještě další kostel na náměstí - sv. Jana Křtitele. Tam mají na kůru mechanický nástroj z roku 1716 od Johanna Leopolda Burkarta dle návrhu M. Vogta. Má dva manuály a 13 rejstříků. V 19. století byl zromantizován. Posuďte jeho zvuk sami.

Po obědě se naším dalším cílem stal zámecký kostel Nejsvětější Trojice ve Valči. Na zdejší varhany jsme si nezahráli, neboť jsou v nefunkčním stavu. V současné době ale probíhá rekonstrukce celého kostela a na varhany určitě také dojde řada. Po prohlídce jsme se přesunuli do farního kostela sv. Jana Křtitele, kde postavil mechanické varhany kolem roku 1850 pravděpodobně Joseph Müller. Mají jeden manuál, 10 rejstříků a jsou v dobrém stavu. Posuďte sami.

Další nástroj nás čekal na kůru kostela sv. Vavřince v Lubenci. Tento postavil rovněž Joseph Müller z Chebu v roce 1848, rovněž má jeden manuál, 10 rejstříků a mechanickou trakturu. Velmi cenná je jeho novogotická skříň, která je zřejmě jedna z prvních v Čechách. Zvukově je na tom nástroj o něco hůř. Můžete si poslechnout.

Poslední sobotní zastávkou byl kostel sv. Petra a Pavla ve Žluticích. Tam jsme měli možnost díky dvěma zdejším nástrojům vyzkoušet echo improvizace. Varhany na kůru postavil v roce 1775 František Prokop Nolli. Mají dva manuály a 16 rejstříků. V poslední době je poměrně nevhodně zrestauroval Ivan Červenka. V lodi kostela stojí nástroj od Jana Matěje Ghuta z roku 1828. Rovněž je mechanický, má jeden manuál a 8 rejstříků. Do Žlutic byl přenesen z pražského Břevnova, kam se dostal z kostela v Brložci. Poslechněte si nahrávky varhan na kůru a chórových.

Ze Žlutic jsme zamířili na naši základnu v Jesenici. Sobotní večer jsme strávili ve znamení ohně, buřtů, piva a místních varhan.

V neděli ráno jsem po sbalení věcí a navrácení fary do původního stavu vyrazili do kostela sv. Václava v Čisté, kde jsme si vyzkoušeli mechanický nástroj z roku 1834. Má dva manuály, 14 rejstříků a pochází z varhanářské dílny místní rodiny Ghutů. Poslechněte si ho zde. Naprostým unikátem je zde nepůvodní jazýčkový rejstřík harmonika.

Poté jsme zamířili do klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Plasech, kde jsme odehráli mši na nástroj z roku 1690 od Abrahama Starcka z Lokte. Má dva manuály, 29 rejstříků včetně mixtury v pedále a středotónové ladění. Naposled ho restauroval Vladimír Šlajch v letech 2004 - 2006, takže zní velmi dobře. V současné době však zvukový dojem kazí lešení, které stojí na kůru kvůli rekonstrukci kostela.

Varhany v Plasech byly poslední, které jsme v rámci našeho putování navštívili. Po nich jsme už jen společně poobědvali a rozjeli se do svých domovů. Velký dík za letošní putování patří Báře Zdráhalové a Vaškovi Konvalinkovi, kteří se stali jeho hlavními organizátory. Kam se asi vypravíme příští rok...?
 

Foto: Vašek Konvalinka, text a nahrávky: Tomáš Weissar