Exercicie pro varhaníky a kostelní spolupracovníky na Svaté Hoře 

Převaha byla varhaníků - devět z patnácti!!!! A všichni měli kupodivu něco společného s naším učitelem Pavlem Černým - buďto žáci nebo externisté nebo externí spolupracovníci. Vlastně jsem zapomněla, že náš exercitátor P.MgA. Jaroslav Konečný je též varhaník, vystudoval na konzervatoři varhany a hoboj a hoboji se pak věnoval na HAMU.

Většina z nás (varhaníků) jela na exercicie poprvé, takže jsme nevěděli, co nás bude čekat. Dojeli jsme víceméně bez obtíží a čekala nás večeře v refektáři kláštera, poté uvítání.Uby tovali jsme se v exercičním domě a dostali jsme řád týdne. Pro některé byl zpočátku trochu náročný. V půl sedmé začínala ranní modlitba z breviáře, v sedm mše, v osm hodin jsme snídali, od devíti první přednáška a po ní rozjímání až do jedenácti.

Rozjímání mělo být takové zastavení v průběhu dne, v poloze (podle otce Jaroslava) každému individuu nejlépe vyhovující. Někteří z nás si toto doporučení vzali za své a zvolil polohu nejvýhodnější, při které se však velmi snadno usíná. Pak bylo opravdu zábavné projít se po chodbě pět minut před začátkem dalšího programu a poslouchat sborové vyzvánění budíků. V jedenáct začínala dopolední modlitba, v půl dvanácté oběd, bezprostředně po něm křížová cesta /podle tajného žargonu skupiny zhůvěřilých varhaníků - křížovka/. Pak následovalo polední vydechnutí - každý tímto volným časem zacházel podle svého. My jsme byli první den v cukrárně, druhý den jsme vyzkoušeli varhany, které sestavil P. Bříza, třetí den už mírně unaveni jsme byli do cukrárny dovezeni - nebylo to nepříjemné. V cukrárně se nejvíce vyznamenala Ilona svým požadavkem: „Chtěla bych rakvičku s věnečkem“. Řekla to velmi profesionálně. Všechna čest, Ilonko! Rozesmáli jsme se až u stolu.

A proč se ve fotodokumentaci zmiňujeme o knize Pražské varhany? Na posledním kurzu jsme dostali domácí úkol „lovit“ tuto knihu v antikvariátech. Tak jsme se vypravili i do antikvariátu v Příbrami a ptali se, zda ji náhodou nemají. Paní prodavačka nás uzemnila odpovědí: „Nó, asi před rokem jsme ji tu měli, podívám se, jestli tu ještě je“. - A byla. Vítězoslavně jsme si ji odnesli do cukrárny, kde jsme získání této kořisti náležitě oslavili. Na fotografii, kde je kniha středem naší pozornosti, vidíte varhany chrámu sv. Ludmily, kde probíhá praktická část našeho kurzu.

Vraťme se k dennímu řádu dne. Ve tři hodiny nám P. Jaroslav podruhé přednášel, následovalo rozjímání, od pěti pak odpolední modlitba církve, od půl šesté večeře, v půl sedmé Mariáš neboli růženec a pak od osmi Adorace s kompletářem.
Ale tím ještě den nekončil - každý večer jsme se pak sešli u P. Konečného, kde jsme zpívali čtyřhlasé zpěvy, které jsme pak „provedli“ na závěrečné slavnostní mši svaté v pátek. Celé exercicie byly protkány varhanní hudbou a duchovním zpěvem. Hymnou exercicií se stala nádherná píseň Ave verum corpus, kterou složil P. Konečný.

Prožili jsme spoustu nádherných okamžiků, které se jen těžko vypisují. Jednak chvíle, kdy jsme se postupně všichni stávali andělíčky (vzpomínám na úžasné gesto Petra Vlasatého), jednak krásné srozumění lidí mezi sebou, sjednocení ve společné cestě. Naplnila nás podivuhodná harmonie krásna uvnitř lidí napojeného na Zdroj všeho dobrého. Exercicie se konají pravidelně jednou ročně, tak doufám, že příště naše řady posílí další varhaníci.