Reportáž z 30. organologického setkání v Novém Boru 

Organologické setkání pořádá Muzejní a vlastivědná společnost v Brně. Tento rok se jelo do Německa (Sasko a Budyšínsko) a do severních Čech. Naše cesta započala u čerpací stanice OMW v Holešovicích, kam pro nás přijel modrý Favoritek. Během cesty, při které jsme se museli vypořádat se zrádnou objížďkou, jsme byly instruovány o čem vlastně organologické setkání je. "Víte, je to vlastně organologický nářez," řekl Pavel a nemýlil se. Hned po příjezdu do místa ubytování (internát) v Novém Boru nás ovanulo ovzduší organologie. Přijeli jsme sice trochu se zpožděním, ale to nejpodstatnější jsme se dozvěděli. Všichni jsme obdrželi malou brožurku s programem cesty a dispozicemi cílových nástrojů. Pak jsme se ubytovali a šťastnou shodou náhod a také trochu za našeho přispění jsme se shledali na jednom pokoji. Večery v umakartovém pokoji nám znepříjemňoval přiznívající Schnarbass 16´ (= chrápající jedinec na vedlejší cimře). Naštěstí byl v žaluziích (= chrápání bylo tlumené).

Středa 2. 7. 2003

Po snídani začal vlastní přesun ku hranicím. Organologové se naskládali do jednoho autobusu a my do jednoho auta. Ono totiž v autobuse nebylo víc místa a tak jsme sem jely tak trochu "na zapřenou", ale Pavel se nám nabídl, že nás bude po Německu vozit. Hraniční přechod jsme zdolali celkem bez problémů a pak hurá do první štace našeho putování - do Waltersdorfu. Během cesty tam zbylo i trochu času na rychlokurz němčiny. Waltersdorf leží blízko hranic a na jeho kůru stojí Tamitiovy varhany. Je to pěkná mašinka, velice fotogenická... a také dobře znějící. Po vyfotografování a drobném koncertíku, který zajistili vlastními silami v zájezdu dlící varhaníci, jsme se odebrali do Gausigu. To je kousek od Budyšína a ve zdejším kostele jsou varhany od firmy Eule op. 2. Také pěkný werckčík. A opět fotografování a koncertování... a pak hurá do Goldbachu. Tam jsou varhany původně od Z. Hildebrandta (baroko), ale roku 1908 je firma Eule přestavěla s využítím některých Hildebrandtových rejstříků. Tyto varhany se nenechavým prstům varhaníků bránily - při hraní visely tóny - přesto si zde hrající pan Čihař připadal "jako doma". Robert Hugo využil visící tóny tvůrčím způsobem při improvizaci. A pak další přesun do Dittersbachu. Tam totiž na kůru kostelním dlí dílo Gottfrieda Silbermanna a mezi varhaníky byl o jeho stroječek opravdu zájem. Hrálo se zde o sto šest. Obohaceni krásným hudebním i vizuelním zážitkem jsme se vydali zpět na základnu. Náš Favorit to vzal zpět oklikou přes Hřensko (v Duty free shopu jsme pořídili Bayleisku) a po stopách skladatele Boka a jeho oratoria Skřítkové - zamířili jsme na Kamenickou Stráň pod Růžový vrch. Navštívili jsme chaloupku a v ní jsme viděli mistrův klavír, kde toto dílo stvořil. Obyvatelé stavení mají mistra ve velké úctě a ve světnici jim visí jeho fotografie jak jako čtnáctiletý hraje před jejich chaloupkou na tento památný klavír. Ó jak zde bylo krásně... Cestou do Boru jsme ještě zastavili nad Kamenickým Šenovem, kde dlí v krajině snad nejkrásnější české varhany - je to Panská skála, neboli Kamenné varhany. 64stopé čedičové píšťaly nemají obdoby v žádném lidském díle. Mistra tento přírodní útvar inspiroval ke krátké improvizaci. Večer jsme se na pokoji věnovali kreativní činnosti a vytvořili jsme výše uvedenou pochoutku.
Po tomto jídle jsme všichni vytuhli na postelích a palandách (někteří i před ním...).

Čtvrtek 3. 7. 2003

Po snídani opět vyrážíme za hranice. Chtěli jsme si to zkrátit přes Jiříkov, ale omylem jsme zajeli 1. do přechodu pro kamiony, 2. do zákazu vjezdu, ale službu konající celník se nad námi slitoval a propustil nás v pokoji a ještě nám poradil kudy jet. Tak jsme jeli přes Rumburk, ale i tam se neobešlo bez průtahů. Německý celník se zeptal: "Kam jedete?" a Pavel odpověděl: "Do Crostau, wir sind Organisten." Pak dodal: "Das ist Orgelreise." Celník si dal dohromady, že tohle není jen tak, že jsme asi pašeráci, nebo tak, a nařídil prohlídku vozu a dokladů. Ale vše dobře dopadlo a po pěti minutách zdržení jsme se vydali vstříc varhanám Gottfrieda Silbermanna v Crostau. V kostele se právě začalo hrát, tak jsme zamířili na kůr. Co dodat, Silbermann uměl postavit varhany a pozor! Pavel zde možná bude mít koncert! Počasí se pokazilo, tak jsme zpět z kostela do auta běželi deštěm. Dalším cílem našeho putování bylo Cunnewalde. Zde je velký kostel s největšími varhanami Christiana Friedricha Reise. Mají tři manuály a je to fakt deutsche orgel. Ja, ja. Pavel tu zahrál B-A-C-H od Liszta. Po skončení prohlídky jsme se vydali do Budyšína na průzkum varhanářské firmy Eule. A zde se s námi Pavel rozloučil a vydal se na sever k moři. Popravdě řečeno, moc se mu tam nechtělo... Tak jsme si prohlídly továrnu a bylo to fakt zajímavé. Viděly jsme nejrůznější provozy. Nejzajímavější byla pracoviště, kde se pracovalo s cínem a píšťalami. Dokonce jsem si vyzkoušela, jak se hobluje cínový plech - no moc mi to nešlo - chce to praxi. Pro Tajné bratrstvo uctívání Pozounu 16´ jsem ulovila fotografii Pozounu 32´! A pak byl na programu Budyšínský dóm. Je to gotická stavba a je rozdělená na tři sektory: v presbytáři jsou katolíci, v lodi evangelíci a v jižní lodi ještě jedna církev a mají tam čtvery varhany: katolické varhany, evangelické varhany a dva positivy. Vlastně tohle byl první kostel, který byl alespoň částečně katolický, jinak to byly samé evangelické kostely. A pak jsme jeli už domů a s Německem jsme se ve Varnsdorfu definitivně rozloučili.

Dále

Receptík

na dobrotu, kterou jsme zaimprovizovali na pokoji:

Farbenmixtur 2 2/3´ 4x
2 2/3´ broskvový kompot
2´ ananasový kompot
1 1/3´ 2 banány
1´ trocha Baileysky z duty free shopu

Ingredience smícháme v nádobě (třeba ešus). Mixturu dobře promícháme a správně naintonujeme Bayleiskou, aby vznikla správná chuťová koruna. Je to fakt dobré!

Přispějte na opravu varhan Hrací stůl v Cunnewalde Pozoun 32´ Další foto >>>