Výlet do Vodolky a okolí 

Společně s Maruškou jsme naplánovaly malý neoficiální výlet za poznáním varhan, kůru a blízkého okolí, neboť se zde s největší pravděpodobností uskuteční varhanické opékání buřtů.

Ve Vodolce (Odolena Voda) stojí velký kostel sv. Klimenta od Diezenhofera. Je nádherně vyzdoben freskami a navíc jsou všechny v nedávné době zrestaurované, takže se bylo opravdu na co dívat. Nejzajímavější je freska nad vítězným obloukem, která zpodobňuje anděly nesoucí model Klementina (kostel totiž založili jezuité), mapu Vodolské farnosti a plán Diezenhoferova kostela. Na jeho kůru stojí varhany, původně z kostela sv. Kajetána na Malé Straně. V nádherné barokní skříni je dnes romantický nástroj od varhanáře Paštiky, který bohužel nehraje na 100%. Na pedálové píšťale zanechal varhanářský mistr vzkaz pro generace budoucí: "Nikdo zde moc nefušuj!"

Původně jsme měly v plánu, že půjdeme zrekognoskovat terén a najít vhodné místo na táborák, ale venku foukal dost silný vítr, tak jsme se na kůru pustily do vysoce zajímavé činnosti - to jest úklidu kůru. Někdo může namítnout: co na tom může být zajímavého - ale my jsme se pustily do úklidu notového archivu, pravda značně zaprášeného, ale vyplatilo se to. Našly jsme spoustu zajímavých materiálů - zpěvníků, not, varhanických časopisů (Cyril), dokonce i historické noviny z dob normalizace, zmačkanou trumpetu a něco co vypadá jako kužel přadleny, či žezlo Panny Marie (později jsme se dozvěděly, že je to palička na tympány). Pár nejzajímavějších úlovků si můžete prohlédnout.

Následující týden jsme zamířili, nyní již ve třech - přidal se k nám Vojta, do Panenských Břežan. V areálu horního zámku stojí kaple sv. Anny, dílo architekta Jana Blažeje Santiniho - Aichla. Tato perla baroka nás velice okouzlila, neboť na jejím kůru jsme strávili příjemné dvě hodinky plné hudby a zpěvu. Kaple totiž vyniká skvělou akustikou. Má trojůhelníkový půdorys s centrální kupolí, nad lodí probíhá v úrovni kůru ochoz. Schodistě na ochoz jsou nápaditě vestavěná do síly zdí. A jaképak jsou v kapli varhany? Malé, ale hezké. Mají sedm rejstříků, krátké oktávy v manuálu a pedálu (dvánáctitónový) a celý prostor naplňují stříbřitým zvukem. Jak krásně zde zněly skladby italských mistrů Rossiho, Carrissimiho, Frescobaldiho a Zippoliho ... nebo Adama Michny z Otradovic :-) Ani nám nevadilo, že ladění je místy mimo.

Pak jsme se vydali zpět od Vodolky - pěšky (i když právě měl jet autobus, rozhodli jsme se jít po svých), kde jsme po vydatném obědě a spánku, navštívili v kostele sv. Klimenta koncert Miloše Rejmana, který hrál na nejrůznější historické dechové nástoje. Viděli a slyšeli jsme opravdu zajímavé inštrumenty, mezi nimi i bezovou píšťalku, píšťalku z krocaní kosti a nejrůznější zvířecí rohy - kravské, kamzičí, mufloní a kozlí.

P.S.: Z Vodolky je za hezkého počasí vidět na Bezděz a dokonce i na Ještěd.