VARHANY KOSTELA NAROZENÍ
PÁNĚ PRAŽSKÉ LORETY
 Celý loretánský komplex, který v sobě zahrnuje dvě hlavní
svatyně (Loretánskou kapli Santa Casa a kostel Narození Páně) a 6 kaplí
propojených ambity, prošel od svého založení složitým vývojem vyplývajícím
především ze společenských a kulturních podmínek každé doby, která zde zanechala
své stopy. Stejně bohatá je i hudební historie místa, která se promítala i do
osudů loretánských varhan.
První konkrétní zmínky o varhanách pražské Lorety pocházejí z roku 1648, kdy
byly v inventáři svatyně evidovány dva pozitivy. V té době stála ještě pouze
Orsiho Loretánská kaple (postavena v letech 1626-1631). Je možno se proto
domnívat, že jeden pozitiv byl nejspíše instalován ve svatyni trvale a druhý byl
přenosný a používal se při procesích. Je zřejmé, že prostorové poměry v kapli
neumožnily pořízení a používání většího nástroje. (Pozitivem dnes rozumíme malé,
nejčastěji tří až šestirejstříkové varhánky bez pedálu). Tyto nástroje se do
dnešních dnů nedochovaly a jejich další osudy nejsou známy. Lze předpokládat, že
po zahájení prací na rozšiřování poutního místa a zvláště, když byl postaven
kostel Narození Páně, přestaly vyhovovat stoupajícím nárokům loretánských
hudebníků a mohly být prodány nebo předisponovány do inventáře jiné farnosti.
Po dokončení původního kostela Narození Páně (1718 Kryštof Dientzenhofer) byla
uzavřena smlouva o stavbě nových varhan s pražským varhanářem Leopoldem
Spiegelem). Stalo se tak 25.7.1717 a nástroj byl předán k užívání 28.8.1718.
Leopold Spiegel patřil ve své
době k vynikajícím varhanářům, ale z jeho díla se do dnešních dnů dochovalo
velmi málo. Z hrajících a používaných nástrojů jsou nejznámější varhany kostela
sv.Barbory v Manětíně a v zámeckém kostele ve Valči. Oboje varhany jsou však v
dezolátním stavu a jejich pietní restaurování je dnes již nezbytnou podmínkou
pro jejich zachování příštím generacím. *)
Další stavební úpravy kostela Narození Páně prováděné v letech 1734-1737
Johannem Georgem Aichbauerem byly zřejmě důvodem k objednávce dalších nových
varhan - tedy pouhých 16 let po předání Spiegelova nástroje. Není pravděpodobné,
že by Spiegelovy varhany byly nekvalitní. Nejspíše nevyhovovaly architektonickým
záměrům J.G.Aichbauera. Pokud byly postaveny do jediné skříně, což L.Spiegel
často uplatňoval, nemohly korespondovat s koncepcí soustavy oken na kůru a v
závěru kostela, kdy je počítáno s dopadem slunečních paprsků na oltář a
svatostánek. Jak bylo tehdy s ještě novým nástrojem L.Spiegela naloženo, dnes
již nezjistíme. Stavba nových varhan byla zadána u varhanáře Jana Bohumíra
Halbicha mladšího (uváděného též jako Helwiga, Helbiga, Helwycha či Helmicha) z
Králík. V jiných pramenech bývá tento varhanář uváděn jako Josef Helwig. V tomto
případě však jde o tradovaný a rozšířený omyl, který převzali další badatelé a
muzikologové z publikace H.Mendela "Musikalisches Conversations-Lexikon" (1875).
K nim patřil i autor významné knihy "Pražské varhany" Vladimír Němec (1944) a
tak v současné době není jednoduché tento omyl uvádět na pravou míru. Proč byla
tato lukrativní zakázka zadána králické varhanářské dílně, když v té době v
Praze působilo více neméně dobrých varhanářů, může souviset s čilými kontakty,
které mezi sebou udržovaly rody Lobkowiczů, Černínů a Šporků. Právě Šporkové
byli významnými zákazníky králických varhanářů... Ukázalo se však, že Jan
Bohumír Halbich stavbu loretánských varhan nedokončil. Podle zjištění muzikologa
a badatele dr.Zdeňka Culky dokončili loretánské varhany v roce 1738 další
kraličtí varhanáři Franz Katzer a Kaspar Weltzel. Důležitým se zdá být v této
souvislosti údaj v matrice zemřelých farnosti sv.Petra na Poříčí, kde je
zaznamenáno pod datem 4.12.1736 úmrtí jistého Johanna Gottfrieda Helwycha. Nelze
vyloučit, že jde o zmíněného varhanáře. Tím by totiž byly vysvětleny nejasnosti
v údajích kolem autorství a doby vzniku současných varhan kostela Narození Páně.
Nejlogičtější interpretací dle těchto pramenů pak je, že varhanář Jan Bohumír
Halbich v Praze zemřel a proto byli povoláni F.Katzer a K.Weltzel, aby
rozestavěné varhany dokončili. Tuto teorii potvrzuje i skutečnost, že nejsou
známy žádné další varhany J.G.Halbicha postavené po roce 1736. Králíky byly
významným centrem varhanářského umění v Čechách. Působilo zde více varhanářských
rodů a dílen, které však v řadě případů spolu úzce kooperovaly (případ
loretánských varhan je toho dokladem). Na našem území zanechala snad
nejpočetnější odkaz dílna rodu Weltzelů, jejíž činnost zasahuje až do
19.století. Kromě již zmíněných jmen jsou známi ještě králičtí varhanáři Josef
Straussel (uváděn též jako Straissel) a jeho spolupracovník Jan Křtitel Bohák.
Četnost díla králických varhanářů nás dnes plně
 opravňuje hovořit o "králické
varhanářské škole". Nástroje této školy mají mnoho společných znaků
konstrukčních, dispozičních a koncepčních. Lze je nalézt prakticky po celém
území Čech, ale nejvíce památek činnosti králických varhanářů nacházíme, zcela
logicky, na českém severovýchodě a moravském severu. Na první pohled zaujmou
především jedinečným výtvarným řešením varhanních skříní s impozantní výzdobou.
I v případech, kdy vzhled varhanních skříní ovlivňoval architekt, který vytvářel
chrámový interiér jako jednolitý celek, je "rukopis" králických varhanářů
nezaměnitelný především díky typickému členění píšťalových věží a polí a
nezaměnitelnému profilování
prospektových a korunních říms.
Skříně varhan kostela Narození Páně pražské Lorety jsou typickou ukázkou
výtvarného "rukopisu" králických varhanářů. Za pozornost rozhodně stojí
řezbářská a figurální výzdoba skříní, které nesou celkem 18 zpívajících a
hrajících andílků, další tři s tympány jsou pak ještě posazeni na baldachýn nad
oknem mezi skříněmi. Andílek sedící na pravé skříni druhý zleva, hrající na
gambu, je zajímavý tím, že jeho nástroj by mohl být funkční - drží skutečnou
violu, která v poměru k jeho velikosti představuje gambu.
dále >>>
|
Želiv - klášterní kostel, chórové varhany
Vamberk - farní kostel
Lanškroun - farní kostel
Dobruška - farní kostel
Králíky - farní kostel
Hradec Králové - kostel Nanebevzetí P.Marie
Kopřivná - farní kostel
Varnsdorf - kostel sv.Karla Boromejského (nástroj přenesený ze zdevastovaného
klášterního kostela v Konojedech u Č.Lípy)
Žamberk - farní kostel
Hemže - farní kostel
Horní Jelení - farní kostel (nástroj přenesený ze zdevastovaného kostela v
Neratově)
Štěpánov u Olomouce - farní kostel
Hrochův Týnec - farní kostel
Olomouc - chrám P.Marie Sněžné (rekonstrukce)
Dolní Olešnice u Nové Paky - farní kostel
Těchonín - farní kostel
Mladkov
Tento výčet není úplný!
Vybrané lokality, v nichž jsou zachovány nejzajímavější varhanní skříně tzv.
králické školy, ale již bez původních nástrojů:
Stará Boleslav - kostely Nanebevzetí P.Marie a sv.Václava
Jilemnice - farní kostel
Lysá nad Labem - farní kostel
Nový Bor - farní kostel (přeneseno z kostela sv.Cyrila a Metoděje v Praze na
Novém Městě)
Dubá u Č.Lípy - farní kostel
Kravaře u Č.Lípy - farní kostel
Odolena Voda - farní kostel
Křtiny u Brna - poutní kostel
Kuks – zámecký kostel |
